Úvodní strana O mně Co nabízím Ceník Montessori pedagogika Fotogalerie Videa Ohlasy rodičů Kontakt

Rychlý kontakt

Mgr. Michaela Nováková Montessori lektorka a poradkyně

Mobil
+420 774 928 948
E-mail
info@montessori-doma.cz
en en

Montessori pedagogika

Maria Montessori (31. srpna 1870 – 6. května 1952)

Světově uznávaná osobnost – původně psychiatrička, první dostudovaná lékařka v Itálii. Zjistila ale, že jí toto vzdělání v práci s dětmi nestačí, svou aprobaci proto dále rozšířila v antropologii, pedagogiku a filosofii. Do celosvětových dějin se zapsala svou vědeckou činností a ojedinělým přístupem k dětem. Vytvořila výzkum na základě 26 letého pozorování dětí. Vytvořila tzv. senzitivní fáze dítěte – vypozorovala, že každé dítě prochází jednotlivými etapami života a každá z těchto etap přináší dítěti něco nového. Každé dítě je v určité době svého života na nějakou činnost více senzitivní – tedy zcela přirozeným způsobem může rozvíjet své dispozice pro tyto aktivity (např. období jazyka, období vody atd.). Dítě své přirozené schopnosti a možnosti může rozvíjet velmi rychle, a to prostřednictvím tzv. připraveného prostředí, jeho průvodcem je dospělá osoba (učitel či rodič = slouží jako pozorovatel dítěte).

Své znalosti Maria Montessori nejdříve využívala u handicapovaných dětí, posléze pracovala i s dětmi zdravými – pracovala zejména s dětmi předškolního věku. Svými novými (nadčasovými) metodami a osobitým přístupem se proslavila po celém světě. Ona sama ale o popularitu vůbec nestála, naopak – vždy říkávala: „Nedívejte se na mě, dívejte se na dítě.“

Když poprvé vstoupila do ústavu mezi handicapované děti, uviděla děti v omřížovaných postýlkách, v ruce držely chleba a žmoulaly jej. Zdravotní sestra, která ji doprovázela, pronesla: „Ty jsou ale hloupé, co? Ony ani nevědí, že ten chleba je k jídlu.“ Maria Montessori ale odvětila: „Kdepak, ony nejsou vůbec hloupé. Ony jsou naopak velmi chytré, protože vědí, že je ten chleba může rozvíjet, utvářet.“ Ke každému dítěti Maria Montessori přistupovala s laskavostí a lidskostí. Neopomínala však na hranice, mantinely, které ke svému správnému vývoji musejí dostat, o něž se opírají.

Stručný přehled jejího profesního života

V roce 1896 byla promována jako první žena doktorkou medicíny v Itálii. Poté začala pracovat jako asistentka na Univerzitní psychiatrické klinice v Římě, kde se zaměřila na výchovu mentálně postižených dětí (specializovala se na studium dětských nervových nemocí). V letech 1898-1900 pracovala jako vedoucí školy pro vzdělávání léčebných pedagogů a zároveň prováděla praxi dětské lékařky v Římě. Později (1904-1908) vedla katedru antropologie na univerzitě v Římě. Dne 6. ledna 1907 otevřela Dům dětí (Casa dei Bambini), určený pro chudé děti předškolního věku. Poprvé začala používat a dále rozvíjela materiál pro smyslovou výchovu vytvořený původně pro děti mentálně retardované, školní materiál k nácviku čtení, psaní a počítání. Zaměstnávala děti praktickými činnostmi, jako je utírání prachu a zametání. V roce 1908 Maria Montessori opustila všechna prestižní místa, tj. psychiatrickou kliniku, katedru hygieny, katedru antropologie na římské univerzitě. Ukončila práci aktivní lékařky a začala její více než čtyřicetiletá přednášková a spisovatelská činnost. V Římě se podílela na založení první asociace pro šíření svých metod, které nesly název Opera Montessori.

Po roce vydala knížku obsahující výsledky pozorování života dětí, vyšla pod názvem Metoda vědecké pedagogiky užitá ve výchově v dětských domovech. Kniha byla přeložena do více než dvaceti jazyků. Práci Maria Montessori ocenil i Sigmund Freud po roce 1936, kdy byl ve Vídni založen Montessori-Institut. V období fašismu byly školy Maria Montessori v Itálii zavřeny, v Německu a Rakousku byly páleny její knihy. Od roku 1939 Maria Montessori pobývala v Indii. Do Evropy se definitivně vrátila až roku 1949 a žila v Holandsku. Umřela 6. května 1952 v Noordwijk-an-Zee v Holandsku. Její metody během života Maria Montessori i po její smrti dál propagovali další lidé včetně jejího syna.

Práce Maria Montessori není založena jen na teorii. Její síla spočívá v praktickém uskutečňování myšlenek. Převážnou část jejich prací tvoří výklady pozorování dětí a zdůvodňování pedagogických experimentů.

Hlavní myšlenky Maria Montessori

Dítě je tvůrcem sebe sama.

Ačkoliv se vyvíjí v kontaktu s prostředím, z něhož čerpá podněty, ovlivňují ho lidé v blízkém okolí, přesto pouze ono samo určuje, které podněty, jakým způsobem a kdy ovlivní jeho jednání.

Pomoz mi, abych to dokázal sám. 

Tato prosba, s níž se malé dítě obrátilo na Marii Montessori, se stala hlavním krédem její pedagogiky. Úkolem dospělých je to, aby dítě vlastními silami a svým tempem získávalo nové vědomosti a dovednosti, vrůstalo do světa, který ho obklopuje.

Ruka je nástrojem ducha. 

Práce rukou je základem pro pochopení věcí, jevů, rozvoj myšlení a řeči. Důraz kladen na spojování tělesné a duševní aktivity. Je potřeba vycházet z konkrétního poznání a manipulace s věcmi.        

Respektování senzitivních (citlivých) období.

Doba, v níž je dítě obzvláště citlivé a jakoby připravené pro získávání určitých dovedností. Není-li takové období využito, senzitivita zaniká.

Svobodná volba práce.

Dítě samo rozhoduje, co bude dělat, s kým bude pracovat a jak dlouho bude pracovat.

Připravené prostředí.

Pracovní místo, pomůcky, předměty k manipulaci je třeba uspořádat tak, aby umožňovaly osvojení nových poznatků samostatně, bez vnější pomoci.

Polarizace pozornosti.

Dítě je schopno soustředit se intenzivně a dlouhodobě na práci, která ho zaujme. Polarizace pozornosti je základem učení.

Celostní učení. 

Vzájemné působení tělesné a duševní aktivity se musí promítat i do procesu učení.